Filmy o životě zvířat - 1. část

11 ledna

Filmy o zvířatech nejsou pro všechny. Většinou jsou totiž smutné a poukazují na lidskou hloupost a surovost, což je něco, před čím lidé rádi zavírají oči. Přesto mi to nedá a založím tuto sérii článků, kterou věnuji právě filmům, kde jsou hlavními postavami zvířata. U některých z nich se zasmějete, u jiných si pobrečíte, ale hlavně budete zase o kus blíž k poznání života zvířat.


1) Hačikó - příběh psa 

- film, 89 minut, profil na csfd.cz 

Neznám srdceryvnější film o zvířatech než právě příběh o psi Hačikó. Pominu-li skutečnost, že hlavní postavou je opravdu nádherný pes, zaujalo mě na filmu také to, že je natočen na motiv skutečné události. Hačikó je totiž v Japonsku psí legendou. Tento psí kamarád plemene Akita Inu je totiž znám pro svou oddanost a věrnost páníčkovi. Není se tak ani čemu divit, že má na mnoha místech Japonska svou sochu. Pokud vás tento dojemný příběh o psí věrnosti zajímá, pak doporučuji připravit si kapesníky a užít si tento dokonalý filmový zážitek, který já osobně považuji za klenot mezi filmy o zvířatech.

2) Osm statečných 

- film, 120 minut, odkaz na csfd.cz 

Sníh, spousta sněhu a psi, spousta psů, vlastně celá smečka. To vše vám přinese kouzelný příběh z Antarktidy, který byl opět natočen na motiv skutečné události. Maya, Max, Shadow, Buck, Dewey, Truman, Shorty a Old Jack - to jsou jména hlavních postav, tedy smečky severských psů, kteří musí čelit nejedné těžké zkoušce. Nenechte se odradit délkou filmu, jelikož příběh vás velmi lehce vtáhne do děje a vy čas přestanete vnímat. Pokud hledáte jeden z nejlépe hodnocených filmů o zvířatech, pak je Osm statečných jasnou volbou. Paul Walker je ve filmu už jen onou pomyslnou třešničkou na dortu. A jak už to tak u filmech o zvířatech bývá, pobrečíte si, zasmějete se, dojmete se, no zkrátka dostanou vaše emoce docela zabrat, ale o to větší zážitek to pro vás bude. Romantický příběh, kterému se zde bohužel nevyhnete, je trochu klišé z plyše, ale to vám film rozhodně nezkazí, to mi věřte.


Ano, svět zvířat má i své stinné stránky, takže ať jste milovníci zvířat nebo ne, o tom, jak to chodí na jatkách, byste zkrátka vědět měli. Následující dokument patří k těm, které raději vidět nechcete, ale měli byste...

3) Slaughterhouse: The Task of Blood  

- dokument, 60 minut, online ke shlédnutí zde 

Tohle je jedno z těch videí, o kterých se nedá moc dobře psát, protože po jeho shlédnutí člověk není schopen najít ta správná slova, a když už nějaká náhodou nalezne, dojde mu, že jen slova prostě nestačí. O to víc však tento dokument považuji za přínosný pro naši společnost, protože je v něm zobrazena pravda, o které spousta z nás ví, ale nikdo si nechce připustit, že se něco takového skutečně děje, a tak většina dělá, že nic nevidí. Vždyť přece: "Co oči nevidí, to srdce nebolí."

Mimochodem nechci se nikoho dotknout, ale ten řezník, Arran Parkinson, co v dokumentu mluví, mi přijde neuvěřitelně primitivní. 

"Vydělávám si zabíjením zvířat a mám tu práci rád. Člověk může každý den vraždit a není za to zatčen." 

"Někteří lidi si můžou myslet, že jsem narušenej..." - Ach, tato věta mě donutila se pousmát.

(Jo, tak přesně sem se mi hodí hláška z Gilmorek, kterou Rory titulovala Logana: "Prevíte, kreténe, arogantní, bezohlednej, tupej, vypatlanej a podlej a hlavně poďobanej bídáku!")

Ještě se přiznám k jedné věci. Když Gilbert, vedoucí jatek, pronesl: "Už dlouho jsem neměl žádný zisk," mé škodolibé se cítilo tak nějak spokojeněji. 

Následuje několik zpovědí chlapců, co pracují na jatkách. Jeden tvrdí, že jsou i horší práce, než zabíjení zvířat. Třeba být hasičem. Taky neví, kde je jeho otec, ale prý to byl dement, tak o něm chce slyšet jen kdyby zemřel. 

Další z mladíků pro změnu zase nechápe, proč se na školách učí cizí jazyky. Největší borec je však Danny, který poté, co zabije krávu, pronese, že má rád zvířata. Nezapomene k tomu dodat, že jsme na vyšším stupni bytí než zvířata, což nám dává právo je zabíjet a jíst. O jeho korektním způsobu porážky mám také jisté pochybnosti. 

Přemýšlím, co ti chlápci musí mít za povahu. Na některých záběrech totiž vidíte, jakou jim to zabíjení činí radost, jakého pocitu uspokojení dosáhnou tím, že podříznou hrdlo nevinnému zvířeti. Nechápu to. Vážně to nechápu. 

Co říct na závěr? Odvysílání tohoto dokumentu pochopitelně vzbudilo vlnu odporu. Arran Parkinson byl ze svého zaměstnání vyhozen a dokonce i majiteli jatek očividně dokument změnil život - viz článek zde

Chtěla jsem napsat, že je můj názor na osoby v tomto dokumentu až moc kritický, a že to vždy nemyslím úplně tak, jak to tady během čtení asi vyzní, ale nebudu vám lhát. Za tím, co jsem napsala, si prostě stojím. Pro mě to jsou bezcitná hovada a trochu mě děsí, že se takoví lidé pohybují v naší společnosti.

Podobné články

0 komentářů

Děkuji za každý komentář. ♥

Archiv blogu

Podporuji a jsem členem

Podporuji a jsem členem