Exkurze do vazební věznice Brno

20 března

Přiznám se, že nevím, jak tento článek uvést. Řekněme si zcela upřimně, že návštěva vazební věznice nepatří zrovna k zážitkům, které by člověk vyhledával. Pokud ale jdete opravdu jen na exkurzi (tedy zatím), určitě tento zážitek stojí za to a rozhodně ho jen tak nedostanete z hlavy.


Pokud vám přijde depresivní už úvodní obrázek, tak tento článek ani nečtěte. Zvláštnímu pocitu úzkosti jsme se totiž v prostorách věznice nevyhli ani mi, prostí návštěvníci. Atmosféru toho místa vám článkem zprostředkovat sice úplně nedokážu, ale myslím, že jistou představu si přeci jen uděláte.

Při vstupu do věznice odevzdáte věci, necháte je zkontrolovat, projdete detekční bránou a předložíte občanský průkaz. Za odměnu pak dostanete průkaz s výrazným nápisem "návštěva", což vám zajistí, že vás z areálu ještě ten den pustí ven. (Pokud tento průkaz někde neztratíte.)

V zasedací místnosti nás nejprve přivítal plk. Mgr. Dušan Gáč, ředitel věznice. Poté jsme si poslechli přednášku o věznici a její minulosti, aktuální kapacitě a vybavenosti. Hlavně bych tedy asi měla zmínit, že správný název je Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence a v Brně funguje od roku 1956.

Věznice slouží jako vazební pro výkon vazby mužů, žen a mladistvých delikventů. Dále zde jsou vězni ve výkonu trestu odnění svobody a to ti, kteří jsou zařazeni do věznice s dozorem nebo s ostrahou (ti ale jen výjimečně). Navíc zde najdete také detenční ústav, kde bývají umístněni pachatelé, kteří jsou soudem označeni za nebezpečné pro společnost z hlediska jejich duševního stavu. Detenční ústav mně osobně přišel asi nejdepresivnější a to z části i kvůli hromádce kožených pásků a popruhů pro kurtování k posteli. Svůj podíl na tom jistě má i vzhled místnosti, která je z bezpečnostních důvodů upravena tak, aby si v ní vězeň nemohl nijak ublížit. Pohled do cel v detenčním ústavu si můžete prohlédnout na fotografiích níže.

Ano, to, co vidíte na poslední fotografii je tzv. turecký záchod.
V cele, kterou vidíte na fotografii vlevo nahoře, pobýval například čtyřnásobný vrah Kevin Dahlgren, který byl odsouzen na doživotí. V této bezpečnostní cele byl umístěn právě kvůli svým sklonům k sebevraždě, která se mu, jak možná už víte, podařila, ale až po převozu do věznice ve Valdicích.
V místnosti, kterou vidíte vlevo dole, pro změnu skončila Barbora Orlová, žena, která ve Žďáru nad Sázavou zavraždila šestnáctiletého studenta.

O moc příjemněji nevypadají ani vazební cely, ale když uvážíme, k jakému účelu vlastně slouží, tak je to i pochopitelné. V nich pobývaly (pochopitelně na ženském oddělení) například sestry Mauerovy a Barbora Škrlová, které budete znát díky kauze Kuřim, kdy výše jmenované stanuly před soudem za brutální týraní dvou malých chlapců.


Podstatně odlišně pak vypadají prostory, kde jsou vězni ve výkonu trestu. Třeba vlastní televizi nebo akvárium nemám v pokoji ani já. Radši vám snad ani nebudu říkat o vybavené posilovně, bazénu nebo 14 variantách jídel (například pro vegany, vegetariány a podobně), protože to by vás možná jen trochu naštvalo.
Na druhou stranu je opravdu potřeba si uvědomit, že ve výkonu trestu jsou v brněnské věznici delikventi za - řekněme - mírnější přečiny (neplacení alimentů, daňové podvody apod.) a pokud chceme, aby se tito lidé vrátili do společnosti a normálně fungovali, je třeba jim zajistit takové podmínky, které je k tomu nasměrují. Vězni v Brně kromě toho, že pracují, mají možnost navštěvovat i různé zájmové kroužky a dokonce studovat Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity.

Zajímavá byla i návštěva operačního střediska, která se v areálu věznice nacházejí dvě. Monitoruje se téměř celý areál včetně několika problémových cel. A věřte mi, že nechcete vidět, co se za těmi zdmi odehrává.

Areál vězeňské nemocnice páchne... ehm... nemocnicí už při vstupu. A uvnitř to není o moc lepší.

Co mě však ještě hodně zaujalo je výzbroj vězeňské služby a prostředky pro ukáznění věznů. Asi mě v tomhle ohledu značně poznamenal fakt, že náš táta pracoval přes dvacet let u policie, takže něco jako vodící pouta, spoutání medvědem a podobně mi nejsou úplně cizí. No a vzhledem k tomu, že můj bratr má postižení podobného druhu, nejsou mi cizí ani zbraně. Obzvlášť v oblibě mám krakena, kterého nám ve věznici ukázali, což je palná zbraň, která vystřeluje tenisové míčky.

Trochu jiný šálek čaje je taser. Jedná se o elektrický paralyzér, který prostřednictvím elektrod ochromý svalstvo, a pachatel tak není schopen je ovládat, ačkoliv je při plném vědomí. Na rozdíl od obyčejného parylazéru, který si můžete za pár stovek koupit například v armyshopu (ano, díky bráchovi mám přehled), potřebuje taser doplňovat cartridge (jeden kousek vyjde zhruba na 2.500 Kč). Taser u nás používají pouze bezpečnostní složky, takže s ním hned tak do stylu nepřijdete (tedy - doufejte, že s ním do styku nikdy nepřijdete). Ačkoliv se totiž nejedná o smrtící zbraň, příjemné shledání by to rozhodně nebylo. Ostatně se klidně podívejte sami na toto video, co taser dokáže.

Jenomže to už jsem trochu odbočila...

Značně ovlivněni americkými filmy, kde se banda vězňů porve s jinou bandou vězňů (a jako zázrakem jeden z nich drží v ruce tajně propašovaný nůž), jsme se zeptali, jak to vlastně chodí v brněnské věznici. Že by se spolu takhle střetly dvě bandy pochopitelně nehrozí. Ani společníci spolu během pobytu ve vazbě nesmějí přijít do styku. Také je tu možnost požádat si o zvláštní režim, pokud hrozí, že by mohlo dojít k napadení ostatními vězni. (Pokud je člověk ve vazbě například za znásilnění, asi by s něčím takovým měl počítat.) Naopak pokud nejste ve vězení poprvé nebo máte tělesnou konstrukci jako Dwayne Johnson, patrně se vám od ostatních spoluvěznů dostane respektu. Vážit si vás budou i v případě, že jste tatér. Za co si vás naopak rozhodně vážit nebudou je minulost v bezpečnostních složkách. Jak prosté, milý Watsone.

Možná vám přijde zbytečné, že to tu takto všechno vypisuji, ale ne každý už někdy seděl za mřížemi a ví, jak to tam chodí. Někdo to třeba ani vědět nechce. Já to vědět chtěla, takže jsem za možnost exkurze byla opravdu velmi vděčná. (A za to, že jsem ještě ten den mohla brány věznice opustit, jsem ještě vděčnější.)

Zdroje fotografií: 1 / 2

Podobné články

0 komentářů

Děkuji za každý komentář. ♥

Archiv blogu

Podporuji a jsem členem

Podporuji a jsem členem