Jak jsem objevila minimalismus

10 května

Tento článek se mi nepublikuje snadno, protože je v něm zkrátka kus mé životní cesty, což je něco, o co se člověk nechce moc dělit s druhými lidmi. Na druhou stranu vám zkrátka chci ukázat, co dokáže aplikace minimalismu v praxi, a především jaké byly mé začátky, když jsem minimalismus začala praktikovat.


Úplné začátky

Vše začalo v roce 2011, kdy jsem objevila blog Lea Babauty o minimalismu. Následně jsem si z knihovny půjčila jeho knihy a postupně tak začala pronikat do tajů minimalistického života.

Druhou osobou, která mi v této cestě byla ohromnou inspirací, byla Tammy Strobel. Hltala jsem každý její článek a čím dál tím víc jsem toužila minimalismus uvést do praxe. Hlavně proto, že to v mém pubertálním pokoji vypadalo v roce 2011 přesně takhle:
rok 2011
Měla jsem zkrátka spoustu věcí, které bylo třeba uložit, takže na první pohled ten pokoj vypadal opravdu katastrofálně. Přestala jsem se v něm cítit dobře, protože kolem mě toho zkrátka bylo už moc.

Není tedy divu, že první věcí z minimalismu, kterou jsem se rozhodla praktikovat, bylo zbavení se zbytečností. Teď zpětně se vlastně docela divím, že to pro mě nebyl žádný problém a bez milosti jsem se dokázala zbavit strašné spousty věcí. Najednou konečně vidím, jaký kus práce je za mnou a jak jsem za to strašně moc ráda, protože právě tento krok mi mi život ovlivnil asi nejvíc.

První kroky

Tenkrát ještě nebyly knihy jako Zázračný úklid od Marie Kondo a podobně, takže do úklidu jsem se pustila zkrátka po svém a bez jakéhokoliv promyšleného postupu. To mě pochopitelně zcela zbytečně zpomalovalo, dnes už bych na to šla jinak.


  • Knihy jsem roztřídila do krabic. Krabice s dětskými knihami putovala na půdu, skripta a učebnice jsem prodala, beletrii jsem dala do místní knihovny a antikvariátu. Některé z knih si ode mě vzali přátelé a některé jsem si nechala v knihovně u nás v obýváku.
  • Hudební CD jsem často dostávala k Vánocům, ale protože tou dobou už jsem poslouchala hudbu převážně na notebooku, CD mi už jen ležela v pokoji. Vzala si je ode mě kamarádka, která z nich měla kupodivu radost.
  • Psací potřeby jsem probrala a vyhodila ty, které už dosloužily. Ostatní si většinou rozebrala moje rodina a já si nechala jen několik propisek a fixů.
  • Suvenýry jsem přestala sbírat už dávno, ale někteří mí blízcí měli stále tendenci mi nějaké vozit. Naštěstí jsem je to už odnaučila. Nechala jsem si jen ty suvenýry, které pro mě měly nějaký význam. Moc jich naštěstí nebylo.
  • Oblečení jsem opět trochu probrala. To, co bylo pěkné, jen se mi už přestalo líbit, jsem věnovala jedné paní pro její dcery, což od té doby praktikuji alespoň jednou do roka. Paní je nadšená a holky snad ještě víc. To, co už podle mě nebylo moderní nebo mělo žmolky, ale pořád to bylo nositelné, zamířilo na brněnskou charitu. Zde skončilo i několik plyšových hraček, stolních her a povlečení.
  • Starší deky a peřiny zamířily do psího útulku, kam s Čertem každé Vánoce posíláme i různé dobroty a hračky pro psy.
  • Ostatní drobnosti, které jsem doma měla, prošly radikální čistkou. Většina z nich letěla rovnou do koše. Pěkné věci jako přívěsky a odznáčky jsem dala do malé krabičky a občas nějakou z těchto věcí dám do kešky.
  • Laky na nehty byly kapitola sama o sobě. Měla jsem jich fakt hodně, ale kupodivu se téměř všech ujaly mé kamarádky.

Fotografie z průběhu úklidu: třídění knih a drobností, stolní hry a hromada skript a poznámek ze školy

Jak to dopadlo

Když se na to tak teď koukám, teprve mi asi dochází, jak razantní to byla změna, a jak moc se mi pak v místnosti lépe trávil čas. To vše se ale ukázalo pochopitelně až časem. Zpočátku mi chvíli trvalo si na nové prostředí zvyknout, a hlavně je udržovat v takovém stavu, do jakého se mi je podařilo dostat. Jedno vím ale jistě - tu jednoduchost jsem si prostě zamilovala.

Postupně ale pochopitelně docházelo ještě k drobným změnám a de facto jsem si minimalistický styl upravila tak, aby mi vyhovoval co nejvíc.

  • Stůl, který vidíte na obrázku výše, jsem nahradila menším. Jednak ten původní byl zbytečně moc velký a pět šuplíků v něm jsem opravdu nevyužila. Teď mám šuplík jen jeden a většinu času je stejně poloprázdný. Více info o tom, jak získat (a udržet) prázdný stůl najdete v článku zde.
  • Lampu jsem se rozhodla vyměnit za nástěnnou, která mi nebude na stole překážet.
  • Odpadkový koš jsem dala pryč úplně. Těch pár kroků do kuchyně mě totiž taky nezabije.
  • Skříň a knihovna, které vidíte na fotografii výše, se přestěhovaly pryč, protože jsem je nevyužívala. Mám jednu velkou skříň, do které se mi vše bohatě vejde. Volné místo jsem doplnila pohodlným křeslem, na kterém se fantasticky čtou knížky. (Pokud na něm zrovna nespí Čert, pochopitelně.)

Současnost

A takhle to u mě vypadá teď. Ne, není to dokonalé a sama vidím věci, které by ještě potřebovaly vylepšit, ale vzhledem k tomu, že se odtud budu brzy stěhovat, už to moc neřeším.


A v čem mi tato proměna zásadně pomohla? Především v tom, že se v takovém prostředí skvěle pracuje a soustředí. Úklid zabere mnohem méně času, než tomu bývalo dřív. Není problém zde cokoliv najít, protože vše má své místo. A v neposlední řadě se mi to tak prostě moc líbí.

Podobné články

0 komentářů

Děkuji za každý komentář. ♥

Archiv blogu

Podporuji a jsem členem

Podporuji a jsem členem