10. září 2018

Brněnská káznice na Cejlu

Když jsme se dozvěděli, že Turistické informační centrum v Brně pořádá prohlídky v bývalé krajské věznici na Cejlu, neváhali jsme a rezervovali si prohlídku. To, že je totiž v plánu rekonstrukce stávajícího objektu, je všeobecně známá věc, a to, že už tak nebude moc příležitostí vidět areál v původní podobě, taky, takže nebylo na co čekat.
Prohlídka začala u vstupu do samotného areálu, kde nás pan průvodce seznámil z historií tohoto místa. Káznice byla v provozu v letech 1784 až 1956 (pak její roli převzala Vazební věznice v Brně-Bohunicích), a je tedy zřejmé, že právě zde se odehrávalo mnoho poprav politických odpůrců nacismu a komunismu. Než se však z areálu stala káznice, využívali jej sirotci, kteří se sem nastěhovali z brněnské jezuitské koleje. Sirotčinec ale nechal císař Josef II. zrušit a do budov bylo přemístěno několik vězňů z věznice na Špilberku, která již Brnu kapacitně nedostačovala.


Do historie se káznice na Cejlu neslavně zapsala především v době 2. světové války a po roce 1948, kdy zde bylo vězněno a popraveno značné množství politických vězňů. V období protektorátu byla věznice řízena z Kounicových kolejí a sloužila jako přestupní věznice. Vězni odtud mířili do jiných věznic nebo do koncentračních táborů.

Co si z přednášky tak pamatuji za významné osobnosti, tak zde byl například v roce 1916 vězněn Petr Bezruč, a to za básně Bratrům osvoboditelům a Jeho Veličenstvu caru Mikuláši II. Ačkoliv básně podepsal iniciálami P. B. a sám v té době byl znám pod svým pravým jménem Vladimír Vašek, policie jej dopadla velmi brzy. Vězněn byl téměř měsíc. Bohužel až po válce vyšlo najevo, že tyto básně Petr Bezruč ve skutečnosti nikdy nenapsal. Autorem byl Jan Grmela, který se za Bezruče vydával.


Při příchodu do věznice byl odsouzený ostříhán a vybaven vězeňským oblečením. V případě mužů šlo o kamizolu, dlouhé kalhoty, ponožky a boty. Ženy dostávaly sukni, živůtek, šátek, ponožky a boty.

Strava ve vězení pochopitelně nebyla valná. Jednou denně vězni dostávali jeden hrneček polévky (fazolová, hrachová s příkrmem nebo zasmažená s příkrmem), jeden hrneček luštěnin a kus chleba.

Prostředí i po těch letech působí značně depresivně. Obzvlášť část s jednotlivými kobkami a celami smrti. Atmosféru už pak jen umocňují různé autentické nápisy vězňů na stěnách nebo nehty vyryté stopy na dveřích. Opravdu to není místo, kde byste si v minulosti přáli být.

Za zmínku stojí i tamní kulturní sál s budovatelskými obrazy.


Nyní prostory káznice slouží právě k prohlídkám a různým kulturním akcím, z nichž některé vypadají možná lákavě, ale já se opravdu nehodlám v této lokalitě brněnského Cejlu pohybovat ve večerních hodinách, takže asi tak.

Určitě vám návštěvu káznice doporučuji. Jde o opravdu jednu z posledních možností ji spatřit v tomto stavu.

Podobné články

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za každý komentář. ❤