3. září 2018

Jánošíkovy diery

Dnes vám budu psát o našem jednodenním výletu na Slovensko, kam jsme vyrazili v srpnu. Cílem naší cesty byly Jánošíkovy diery, což je několik soutěsek na Malé Fatře. Bohužel nám od rána vydatně pršelo, ale troufám si říct, že o to dobrodružnější bylo všechno to šplhání po žebřících a skalách.
Tentokrát jsme se vydali s cestovkou Cesty Evropou a vyrazili z Brna v brzkou (na nás až moc) hodinu směr Slovensko. Cesta kupodivu ubíhala rychle, ale trochu jsme se děsili, jaké bude počasí. Když jsme dorazili do Terchové, bylo jasné, že bez pláštěnek to opravdu nepůjde. V dobré víře, že pršet za chvilku přestane, jsme zamířili po zelené k Malému Rozsutci.

Všeobecně návštěvu Jánošíkových dier doporučuji dobrodružnějším povahám, které se nebojí žebříků, lan a poměrně krkolomných cest. Obzvlášť za deště jsme si tu cestu opravdu velmi užili. 


Na druhou stranu nám počasí dopřálo klid, protože většina lidí o návštěvu tohoto místa v dešti nestála. Potkali jsme jen jednu skupinku cizinců a sem tam se trousilo pár jednotlivců, ale jinak byla stezka poměrně prázdná. Což bylo pochopitelně super, protože jsme se mohli v půlce žebříku zastavit a fotit, kdykoliv se nám zachtělo.


Určitě bych se do Jánošíkových dier podívala znovu a tentokrát i s nějakou delší trasou, abychom toho stihli vidět ještě víc. K obdivování je toho spousta - jak rostliny, tak živočichové, kterých jsme ovšem za deště moc nepotkali, pravda. Ale například mloka skvrnitého jsme si stihli i vyfotit.

Cestou zpátky jsme se zastavili v Kolibě Podžiar na horký čaj, protože nám už začala být docela zima. Oba dva jsme totiž úspěšně roztrhli své pláštěnky (shodou okolností i na stejném místě), takže nám voda trochu propršela i na oblečení. (Ano, až tento výlet nás donutil popřemýšlet o nepromokavých trekových kalhotách, které jsme si však doposud nebyli schopni koupit.) V Kolibě byl kromě čaje i krb, takže zastávka zde byla více než vítaná.


Cestou zpátky jsme šli podél Hlbokého potoka, kde se pár jedinců vyřádilo ve stavbě kamenů. Když jsme dorazili zpět do Terchové, pořád jsme měli dost času do odjezdu autobusu, takže jsme šli na pozdní oběd do restaurace Koliba. Nakonec jsme se ještě vydali k soše Juraje Jánošíka, protože jsme toho chození ještě pořád neměli dost.

Pokud byste se do Jánošíkových dier chtěli vydat, určitě si dopředu naplánujte trasy, protože většina z nich je právě kvůli žebříkům jednosměrná. Neobejdete se tu bez trekových bot, i když jsme cestou potkali pár odvážlivců v botaskách. Bylo mi jich však upřimně líto.


Za fotografie v tomto článku děkuji mému Petrovi. 💙

Podobné články

0 komentářů:

Okomentovat

Děkuji za každý komentář. ❤