Přečtěné knihy od začátku roku

od Divnovláska

Protože jsou knihy už po řadu let mou velkou vášní, rozhodla jsem se vám jednou za čas sepsat ty, které mě v poslední době nejvíce zaujaly. Očekávat můžete především českou beletrii, která má podle mého názoru stále co nabídnout.

První článek o mnou přečtených knihách bude obsahovat ty nejzajímavější knihy, které jsem od začátku roku 2021 přečetla, a které se vám tak nebojím doporučit. A věřte mi, že vybrat jen ty top knihy dá člověku někdy opravdu zabrat. Neuvádím rozhodně všechny, které jsem letos četla (ačkoliv komiksy s Garfieldem určitě také stojí za doporučení).

To – Stephen King

Na knihu To jsem se vrhla hned poté, co mě zaujal stejnojmenný horor. Ten ve mně zanechal nesmazatelnou stopu, protože hlavní postavou je zde klaun. Jestli mě totiž už od dětství něco skutečně děsí, pak to jsou právě klauni. Jako dítě jsem nechápala jejich existenci, ale teď už v tom mám jasno. Mají lidi děsit, cenit na ně zuby v tom šíleně rudém úšklebku a pod nánosem mejkapu schovávat zjizvenou tvář. Šrámy mají i na duši, a proto se lidem mstí. Román To mi byl jasným důkazem. Kniha je objemná, autor se v ní vyžívá v dlouhých popisech prostředí a charakterů jednotlivých postav, což má za následek to, že si připadáte jako součást knihy. A o to je to děsivější. Určitě si od tohoto autora musím přečíst ještě další knihy, protože to, jak mistrně pracuje s dějem, je prostě úžasný čtenářský zážitek. Kniha vás zavede do městečka Derry, kde parta sedmi dětí začne prožívat děsivé události. Někteří z nich se na místo po letech vrací s odhodláním To zničit. Pokud by vás lákalo i filmové zpracování, doporučuji jen první díl. Druhý díl už tvůrcům moc nevyšel. Vlastně skoro vůbec.

Navždycky – Nofreeusernames

Už ani přesně nevím, kde na vlnách českého internetu jsem se s Nofreeusernames setkala poprvé, ale každopádně mé srdce zaplesalo, když zjistilo, že napsala knihu. Nečekejte žádné zázraky, jde o zajímavou oddechovku, která se strašně fajn čte. Je to vlastně takový zamilovaný pubertální příběh, ve kterém vás toho moc nepřekvapí, ale cosi vás bude nutit číst pořád dál. Knížku slupnete jako malinu během chvilky. Dokonce jsem někde zahlídla, že už vyšlo i pokračování. Na to už se já ale nechystám. Myslím, že stačilo. Opravdu to nebyl můj šálek kávy a v tomto výčtu knih je Navždycky jenom proto, že ji napsal někdo známý z blogerského světa.

Karamelová džungle – Tereza Salte

Vždy, když se pouštím do čtení knihy od nějaké blogerky, mám velká očekávání. Už bych se to ale měla odnaučit, protože většinou jsem z takových knih trochu zklamaná. Chybí jim totiž takový ten drive, který mají blogové články. Od Terezy Salte jsem četla už její prvotinu Šlehačková oblaka a moc jsem nechápala, co se na tom všem tak líbí. Karamelová džungle je psána ve stejném stylu a mapuje další životní události této blogerky. Mě tedy kniha moc nenadchla, ale vám by se třeba mohla líbit, tak jí dejte šanci. (A mně dejte do komentářů vědět, jestli se vám líbila.)

Prodloužená jízda – Václav Kopta

Pan Kopta patří k mým oblíbeným českým hercům, protože má úžasný smysl pro humor a nebojí se dělat legraci sám ze sebe. (Pokud se domníváte, že herce Koptu neznáte, pak zavzpomínejte na Radka z filmu Sněženky a machři nebo pana Kroba z Okresního přeboru.) Jeho vystoupení ve Všechnopárty, kde povídá o své lásce k autobusům, znám skoro zpaměti. No a jeho instagramové příspěvky mě taky často hodně pobavily, takže když jsem objevila jeho knihu, nutně jsem ji potřebovala mít. A nezklamala mě. Dokonale do ní promítl vtipné historky ze svého života a já si knihu opravdu užívala až do poslední stránky. Doporučuji si ji přibalit třeba na dovolenou.

Manželé odvedle – Shari Lapena

Všichni kolem mě začali číst detektivky a já nechtěla být pozadu, takže jsem si nechala doporučit knihu od kanadské spisovatelky Shari Lapena. A rozhodně jsem nesáhla vedle. Jde o napínavý krimi příběh ze sousedství – asi tak bych to shrnula, kdybych musela. Nejvíc se mi na knize líbilo, že jsem do poslední chvíle nevěděla, kdo je vlastně viníkem toho všeho. Často jsem si sice v průběhu knihy říkala, že už ho mám, ale to byly pochopitelně mé naivní hloupé domněnky, které není třeba nijak rozebírat dál.

Věci, na které nastal čas – Petra Soukupová

Knížky Petry Soukupové jsou podle mě dobrým lékem na depresivní stavy. Člověk v nich vidí, že někteří lidé jsou na tom prostě ještě hůř. A někdy si toho, co vlastně všechno má, začne o trochu víc vážit. Tato kniha není výjimkou. Poskytuje pohled do jedné nefunkční rodiny, kde je z mého pohledu všechno špatně už od samotného začátku. A podle toho to taky vypadá a léta plynou a problémy se kupí. Tohle prostě nutně musí jednou vygradovat.

Ekoprůvodce – Karolína Rathousová

Tuhle knížku jsem si moc přála od Ježíška, takže mi ji na Vánoce přinesl, abych už konečně dala pokoj. To ale netušil, že se tím jen prohloubí můj ekoterorismus a budu rozdávat nevyžádané rady z oblasti ekologie víc než předtím. Takže jak mnozí jistě již tušíte, knížka se mi fakt líbila a doporučuji ji k přečtení každému, koho byť jet trochu zajímá toto téma. Je v ní spousta tipů na ekologicky šetrnější život a já osobně ji považuji za takovou bibli každého ekoteroristy. Povinnou. (A teď si říkám, že by si možná i zasloužila vlastní příspěvek. No, uvidíme.)

Šikmý kostel – Karin Lednická

Já vlastně ani nevím, jestli má cenu tuto knihu nějak představovat. Myslím si, že v médiích se toho o ní napsalo už hodně, takže já se jen podepisuji pod tvrzení, že je fakt dobrá. Jde o románovou kroniku městečka, ve kterém můžete sledovat pohnuté osudy lidí z dob minulých. Že se tehdy skutečně nežilo lehce, zjistíte hned po několika úvodních stranách. V knize je spousta míst, u kterých budete nuceni číst stejný odstavec několikrát, protože nebude věřit jeho hrůznému obsahu. Momentálně čtu druhý díl této knihy, který na jedničku navazuje. A pořád je to stejně kvalitní čtení. Je to jedna z těch knih, o kterých po přečtění musíte ještě chvilku přemýšlet a vstřebávat ji.

Listopád – Alena Mornštajnová

Poslední knihou, kterou jsem teď dočetla, je Listopád. Jde o dlouho očekávanou novinku Aleny Mornštajnové, která stojí za skutečným knižním skvostem s názvem Hana. Mnozí tvrdí, že Listopád Hanu překonal, ale já si to nemyslím. Ano, jde opět o velmi silný příběh, ze kterého vás chvílemi bude mrazit, ale Hana u mě zůstává pořád na prvním místě. Listopád je ukázkou toho, jak by to u nás mohlo vypadat, kdyby v roce 1989 nedošlo k tomu, k čemu došlo. Myšlenka je to děsivá, a odpovídá tomu i děj knihy. Je takový ponurý, depresivní a určitě si tuhle knihu nechcete vzít třeba na dovolenou. Příběh mi ale přišel moc zajímavý a k přečtění Listopád rozhodně doporučuji.

Další knihy, které jsem od začátku roku přečetla, si můžete prohlédnout na mém čtenářském profilu.

Přidat komentář